Mlýnské kameny zvané meliváky nebo březiňáky

Procházíme-li lesy od Rybné n. Zd, směrem na Vamberk, Merklovice a dálek Liticům nad Orlicí, nacházíme místy poloopracované pískovcové bludné balvany, mající zhruba podobu mlýnských kamenů i jejich polovin. S patrnými kazy a štěpy. Nezasvěcení turisté si nedovedou představit, kde se tu vůbec vzaly a kdo je zde pohodil. Muselo se tak stát už kdysi, před dávnými časy, poněvadž jsou po většině zapadlé lesním humusem a na některé Z nich se přišlo při dobývání pařezů. Chceme-li však objasnit jejich původ, nezbývá nic jiného, než prostudovat zápisy vambereckého kamenického cechu, který býval dosti početný a zahrnoval v sobě i zedníky a tesaře.

Takovým balvanům vhodným pro výrobu mlýnských kamenů říkáme "březiňáky" nebo také "meliváky". Převážně jsou z tvrdého křemenného pískovce, který byl vhodný pro výrobu mlýnských kamenů. Kameníci z vambereckého kamenického cechu opracovávali kameny v lesích a v pozdější době kameny cíleně těžili. Těžební lokalitou se stala "Meliváková skála" poblíž silnice č. 11 (mezi Libštejnem a Rybnou nad Zdobnicí). V lese však bylo více než padesát malých lomů. Vytěžené a opracované kameny byly skladovány v místě dnešního parčíku na horním náměstí ve Vamberku. Díky tomu lokalita získala označení "U mlýnských kamenů".

Nejstarší zprávy o výrobě těchto kamenů máme z poloviny 16. století, ale bylo by s podivem, aby tato ložiska byla opomenuta i v dobách starších. Jen na základě prostého posouzení suroviny bychom mohli uvažovat i o využití v mladším pravěku. Archeologicky zkoumaný mlýn u Jahodova z počátku 14. století měl s velkou pravděpodobností kameny z této suroviny. Dávní kameníci přímo v lese opracovávaly balvany do správných tvarů, bez středového otvoru pro čep, který byl upevněn v dolním kameni – ležáku a procházel horním kamenem – běhounem. Tyto otvory pak byly vyhotovovány až v dílnách. Na některých kamenech byla ve středu patrná jamka, od které mistr kameník odměřoval kruh. Opracování bylo hrubé a finální dokončení probíhalo až po transportu. Výroba mlýnských kamenů byla ukončena na konci 19. století, ale do té doby musely být vyrobeny stovky kamenů. Polotovary kamenů se odvážely.

Díky modernizaci mlýnů začalo docházet k nahrazování původních kamenů drtícími válci. Postupem času tak došlo k úpadku dříve velmi kvalitního materiálu a zániku zpracování kamene. Poslední mlýnské kameny, po kterých se již žádný mlýn více neptal, ležely dlouho bezúčelně ladem, zarostlé travou a kopřivami, až někdy po devadesátých létech minulého století odvezl je syn Antonína Suchánka, obchodníka z čp. 2, Josef J. Suchánek, a použil jich jednak ke zřízení pilířů u otevřených kůlen na sušení cihel, jednak k opevnění říčních břehů Zdobnice v dolních lukách. Pozůstatky zbylých meliváků později zarostly a splynuly s okolím nebo byly rozebrány a využity jako stavební kámen.

Pro nás naštěstí se na některé pozapomnělo, některé praskly, jiné měly vady a některé nebyly dokončeny. A tak nám jich v lesích zůstalo poměrně velké množství, z nichž více než pět desítek nalezl pan Bohuslav Jindra a ty byly zdokumentovány, a tak zachyceny pro další bádání i další generace.

Na mapce můžete vidět více než padesát míst ve zdejších lesích, na kterých jsou mlýnské kameny v rúzných stádiích opracování nebo poškozené či jinak znehodnocené.