Socha svatého Prokopa

Prokop byl čtvrtým světcem českého národa, knězem a prvním opatem Sázavského kláštera, který byl svatořečen v roce 1204. Legend ze života svatého Prokopa se dochovalo relativně hodně. Zřejmě nejstarší text je "Vita minor" ze 13. století. O životě světce pojednávají texty i ze 14., 15. a 18. století. Veršovanou legendu o svatém Prokopovi napsal také Jaroslav Vrchlický v druhé polovině 19. století. Ve Vamberku je sv. Prokopovi zasvěcen farní kostel v dolní části náměstí a jeho další sochu najdeme na mostě.

Tři metry vysoká socha svatého Prokopa na podstavci z roku 1807 pochází nejspíše z dílny rodiny Mielnických. Je vytesána z jemnozrnného pískovce okrové barvy. Nosnou část tvoří hranolový podstavec zdobený klasicistními ornamenty. Na něm je profilovaná římsa. Figurální část tvoří svatý Prokop. Je oděn v sutaně, přes ramena plášť a na hlavě mitru. Pod pravou nohou vězní ďábla.

Socha si v minulosti užila své – hlava světce byla ustřelena v 2. světové válce vojákem německé armády. Zřejmě to bylo v období, kdy se na blízké turistické chatě "Vyhlídka" usadili Hitlerjugend. Později byla neznámým vandalem uražena pravá ruka světce a ruce i hlava ďábla.

Na současné místo byla socha přemístěna po celkové odborné restauraci v roce 2008.

Kamenická, sochařská a řezbářská rodina Mielnických působila od konce 17. do 19. století ve východních Čechách. Jedním z jejich nejvýznamnějších členů byl František Melnický, narozený 1822 ve Vamberku č. 85. Učil se kamenictví u svého strýce v Olomouci, později odešel do Vídně, kde dále studoval a nakonec se tam usadil natrvalo. Na své rodiště si vzpomněl při přestavbě radnice, kterou slíbil okrášlit svým dílem. Bohužel předčasná smrt roku 1876 zabránila, aby svému slibu dostál.