Drobné články členů spolku v tisku

Nešťastný osud vojáka z dob prusko-rakouské války

V průběhu roku 1866 probíhalo na území Čech a Moravy několik bitev prusko-rakouské války. V našem kraji se boje týkaly Náchoda, Jičína, České Skalice, Trutnova a zejména Hradce Králové. Zde probíhala jedna z rozhodujících bitev této války. I Vamberkem procházela v těch časech vojska. Jak rakouská, tak i pruská. A některý z regimentů se zde i na čas utábořil, aby nechal vojáky odpočnout a doplnil zásoby.

Vzdálené boje, zejména kouř a střelbu z děl, pak vamberečtí občané pozorovali v den bitvy 3. července 1866 z míst u kapličky Všech svatých při cestě na Rychnov nad Kněžnou.[1] Ovšem dosud jsme nezaznamenali žádného vambereckého občana, který by se, co by voják rakouské armády, prusko-rakouské války osobně zúčastnil.

Letos počátkem července obdržel Spolek přátel historie e-mail od místního občana, který upozorňoval na hrob z roku 1866 kdesi v Nových Hradech s pochovaným vojákem z Vamberka.[2] Po chvíli pátrání se mi náhrobek podařilo najít kousek dál - v Chrudimi.[3] Nápis na náhrobku zní: "Cís. Kr. 8. pluk husarů Hessen-Gassel věnuje pomník tento Josefovi Matyášovi koželužskému tovaryši z Vamberka, jenž v půtce zadní stráže pluku toho s jezdci pruskými 5. července 1866 na náměstí chrudimském zabloudilou koulí rakouskou zastřelen byl". Dalo by se říct, že jde o vyčerpávající informaci, ke které není moc co dodat. Řídíce se heslem "důvěřuj, ale prověřuj" se mi údaje uvedené na náhrobku podařilo upřesnit, ale rovněž i rozšířit o spoustu zajímavých skutečností.

Kromě vlastního hledání ve vambereckých a později i kosteleckých matrikách jsem kontaktoval členy spolku Komitét pro udržování památek z války roku 1866.[4] Z obou těchto zdrojů se mi podařilo poskládat zajímavosti o osobě a osudu vojína Josefa Matyáše.

Už informace, že pocházel z Vamberka, není zcela přesná. Josef Matyáš se narodil dne 24. března roku 1839 v Kostelci n. O., v čp. 22, jako nemanželský syn Eleonory, dcery Josefa Matyáše, šátkaře a krejčího z Vamberka čp. 84 a Anny Opičkové z Kostelce n. O. čp. 22.[5] Jeho matka Eleonora se zřejmě před narozením svého nemanželského syna přestěhovala do Kostelce, k babičce z matčiny strany, aby se alespoň trochu vyhnula posměchu zdejších ctihodných občanů. Zpět do Vamberka se nejspíše přestěhovali koncem ledna 1842, kdy si kostelecký farář poznamenal k zápisu o narození poznámku, že vydal křestní list. Ve Vamberku Josef navštěvoval místní školu a později se vyučil koželužskému řemeslu. A nejspíš ve Vamberku byl v roce 1866 naverbován do rakouské Severní armády a přidělen k 8. pluku husarů. O tomto pluku se mi bohužel nepodařilo zjistit mnoho bližších informací. Pluk se zúčastnil i samotné bitvy u Hradce Králové, ale spíše okrajově. Kryl až ústup pěchoty na levém křídle bitevní sestavy.[6] Po porážce se zbytky rakouské armády v průběhu noci z 3. na 4. července 1866 shromáždily na levém břehu Labe v prostoru Třebechovice-Holice-Pardubice. Následoval ústup přes Litomyšl a Svitavy k Olomouci a dále na Brno.4 Dva dny po bitvě u Hradce Králové obsadili Prusové Pardubice, kde si zřídili hlavní stan. Odtud přijelo do Chrudimi sedm pruských dragounů v čele s důstojníkem, aby zde nařídili podmínky rekvizic pro přicházející vojsko.[7] V té době se ve městě ještě zdržovalo asi tak deset rakouských jezdců jako zadní stráž, kteří tudy ustupovali od Pardubic.[8] A na chrudimském náměstí došlo ke střetu s pruskými dragouny. Dobový tisk popsal událost takto: "Mezi tím co se pruská hlídka vyptávala lidí stojících na náměstí na přítomnost rakouského vojska padla rána, po které se koželužský tovaryš Josef Matyáš skácel na zem mrtev. Byl střelen zbloudilou kulkou do hlavy. Nastal všeobecný zmatek. Pruští vojáci zahlédli za kostelem rakouské uniformy a okamžitě se vydali je stíhat. Dostihly je za novým městem, kde se strhla bitka".[9] K uvedenému popisu nutno dodat, že z nápisu na náhrobku vyplývá, že Josef Matyáš byl střelen zbloudilou rakouskou koulí. Tedy některým z kolegů, který možná zpanikařil, když byl pluk zezadu napaden pruskou jízdou a jistě neúmyslně střelil vlastního spolubojovníka, který uzavíral šik. Jaký paradox. Jaká hříčka osudu. Zasažen zcela mimo bojiště, při ústupu rakouských vojsk. A k tomu kolegou z vlastních řad.

Brzy po válce (především v letech 1867-1869) vznikla většina pomníků válčících stran. Jejich donátory byly zpravidla důstojnické sbory jednotek účastnících se bitvy. Bývaly instalovány v místech, kde tyto útvary bojovaly nebo osvědčily svou udatnost, obvykle v blízkosti hrobů, kde odpočívají jejich padlí příslušníci. Zprvu byly zřizovány i hroby jednotlivcům, po několika málo letech po válce však byly individuální hroby nahrazovány útvarovými pomníky, které vznikaly ještě desítky let po válce.4 Díky 8. pluku husarů se v roce 1869 začala připravovat i výstavba pomníku Josefu Matyášovi.[10] K slavnostnímu odhalení a vysvěcení došlo dne 13. října roku 1869.10 V dokladech ke stavbě pomníku se objevilo několik chyb v textu na náhrobní desku (jméno František Matyáš, narozen 1843 ve Vamberku). Tyto chyby se díky dopisu z vamberské městské rady ze dne 4. září 1869,10 podepsaného tehdejším starostou Zemanem, opravily tak, aby text odpovídal skutečnosti. Asi poslední zajímavostí je, že hrob Josefa Matyáše se původně nacházel na hřbitově u kostela sv. Michala. Hřbitov byl však v roce 1881 zrušen a přeměněn na park.[11] Hrob našeho vojáka byl s ostatními přenesen na hřbitov u kostela sv. Václava, kde konečně nalezl klid a je zde dodnes.

Náhrobek se díky Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 dočkal v roce 2004 celkové opravy [12] a jistě stojí za zhlédnutí. Pokud se budete v okolí Chrudimi toulat anebo místem projíždět, zajeďte se na hřbitov u kostela sv. Václava v Novoměstské ulici podívat (GPS N49°56´46.14´´, E15°48´10.08´´).

Na závěr bych chtěl za celý náš spolek poděkovat onomu spoluobčanovi, panu Hilschovi, za upozornění na zajímavost spojenou s Vamberkem, ze které se nakonec vyklubal docela zajímavý příběh spjatý s Vamberkem, i když s tragickým koncem. Děkujeme.

Jiří Hostinský

Spolek přátel historie Vamberka


[1] Paměti města Vamberka, J. F. Král, Vamberk, 1927, strana 350 a 351

[2] Email došlý na adresu Spolku přátel historie Vamberka dne 2. 7. 2018

[3] https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/118-chrudim/Novoměstská/

[4] https:// www.1866.cz

[5] SOA Zámrsk, Sbírka matrik východočeského kraje, FÚ Kostelec nad Orlicí, matrika N, léta 1826-1843, snímek

CZEC0004D_77-9_M_00140

[6] Osobní korespondence autora s Mgr. Jiřím Synkem z Komitétu 1866

[7] Osobní korespondence autora s p. Jiřím Hanušem z Komitétu 1866

[8] Geschichte des k. k. Huszaren-Regimentes Alexander Freiherr v. Koller Nr. 8 von seiner Errichtung 1696-

1880, Amon Ritter von Treuenfest Gustav, Wien 1880, strana 559

[9] článek Jaroslava Veselého Události v Chrudimi za války roku 1866 zveřejněného na serveru Československé

armády (převzato z https://www.slosar.cz/5_1866_073.html)

[10] SOkA Chrudim, fond Archiv města Chrudim, karton č. 84, inv. č. 701

[11] https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Michaela_archanděla_(Chrudim)

[12] https://www.1866.cz, Výroční zpráva komitétu 2006.pdf, strana 8

Byli jsme jako spolek upozorněni našim příznivcem, panem Oldřichem Pospíšilem na sochu sv. Jana Nepomuckého v Krchlebech, u které je na informační tabuli napsáno, že do Krchleb byla přenesena z Vamberka. Sám pátral po jejím původu a zmínka v knize Kratochvilné historie měst a míst zemí koruny České [1] jej přivedla na stopu, že by se mohlo jednat o...